TJ Sokol Bělá pod Bezdězem

téma: medailony | autor: Švícko | datum: čtvrtek 11.2.2021 | zobrazeno: 2653x

Sportovní medailon: Zdeněk Křížek

 

Narozen: 7.1. 1947 v Bělé pod Bezdězem, v Potoční ulici 128

Otec: Jaroslav Křížek

Matka: Zdeňka Brožová

Manželka: Václava rozená Zajptová

Děti: dcera Andrea

Vnoučata: Nela, Sára

Vzdělání: Soustružník, nástrojář

Koníčky: Házená, fotbal, sport, rodina, kamarádi

Přezdívky: Marcel, Plánička

Zaměstnání: celý pracovní život strávil v místním Stavostroji, později Škodě

 

Zdeněk je bělský rodák, na což je právem hrdý. Se sportem začal od 6 let a jak bylo dříve zvykem, společně s házenou dělal závodně v Bělé i fotbal. V žákovských kategoriích byl ve fotbale i házené dobrým brankářem, s fotbalem se dostal až na přebor republiky. Při přestupu do dorostu s fotbalem skončil a dále pokračoval jen v házené. Od 16 let nastupoval už i za „B“ tým mužů, ale to už bylo v poli na postech levé a střední spojky. Za béčko hrál se staršími spoluhráči : Kamler, M.Šanda, Fidler, Tyšer. II.ligu mužů si zahrál se spoluhráči: K.Urban, Ječný, Eder, Kulda, Malý, Šťastný, Chadalík, trenér J.Němec.

Na vojnu měl narukovat do Litoměřic, nakonec byl převelen do Stříbra, kde měl hrát krajský přebor. Družstvo se však 3x nedostavilo k utkání, tak je vyloučili ze soutěže. Do Veselí nad Moravou ho zkoušel dostat známy funkcionář Milan Příhoňský, ale výměnu lampasáci neposvětili, tak si Zdeněk na vojně házenou nezahrál.

Po nepovedené kvalifikaci o postup do II.ligy mužů v Železném Brodě kolem roku 1967 se Zdeněk z osobních důvodů rozhodl skončit s házenou a vrátil se zase k fotbalu. Zpět k házené našel cestu až kolem roku 1975, kdy ho k návratu přemluvil Ivan Zajac. V 80.letech minulého století věnoval házené spoustu času. S kariérou hráče končil v roce 1985, poté byl trenérem mužů, trenérem dorostenek a společně s J.Tošovským tvořili registrovanou dvojici rozhodčích a pískali zápasy krajského přeboru. Do toho ještě nastupoval i za družstvo staré gardy. Vzpomíná na perfektní partu, která spolu držela i mimo hřiště. Po zápasech se společně chodilo na pivo a vždycky to končilo zpíváním bělských házenkářských písní. Nezapomenutelné zážitky jsou i ze zahraničních zájezdů do tehdejšího západního a východního Německa. Co se týče sportu, tak se v Bělé hrála špička kraje, jako trenér se Zdeněk zúčastnil s muži i kvalifikace o postup do II.ligy. Vzpomíná i na pana Ceháka, se kterým trénovali na venkovním hřišti i v děšti a on to s deštníkem v ruce z půlky pískal. Svoje členství v oddílu ukončil v polovině 90. let minulého století a zůstal už jen fanouškem.

A jak vznikly přezdívky Marcel a Plánička ? Plánička podle slavného brankáře a Marcel podle slečny Marcelky, se kterou ho viděl trenér a začal mu říkat Marceli… :o)

Přiložené fotky

Poslední články:

[25.5.2023] Sportovní medailon: Magdaléna Foltýnová
[19.6.2022] Sportovní medailon: Zdeněk Čtvrtník
[13.5.2022] Sportovní medailon: Jiří Netrval
[13.8.2021] Sportovní medailon: Antonín Tošovský
[4.3.2021] Sportovní medailon: Pavel Stach
[24.2.2021] Sportovní medailon: Jaroslav Malý
[20.2.2021] Sportovní medailon: Jan Urban
[16.2.2021] Sportovní medailon: František Müller
[1.2.2021] Sportovní medailon: Karel Urban
[20.1.2021] Sportovní medailon: Vladimír Šanda