TJ Sokol Bělá pod Bezdězem

V dohrávce 4.kola Společné ligy mladšího dorostu jsme v sobotu 6.11. odcestovali k utkání do Kutné Hory. První vzájemný zápas skončil remízou 33:33.

Od úvodních minut nelze mluvit o špatné obraně, ale spíš o žádné, protože ta v podstatě vůbec neexistovala. Kluci uhýbali hráčům soupeře, před střelci ustupovali, kontaktu se nevyhýbal jen Ondra Vejtruba. K tomu jsme v úvodních minutách přidali velmi špatnou střelbu, z šestnácti střel ( z toho 6 z křídla přes ruku ?!? ) proměnili kluci jen 4, Kutná Hora tak vedla v 19.minutě už 14:5. Do zápasu jsme se vrátili ke konci poločasu, když bojovník Vejtruba snižoval ve 29.minutě na 18:13. Poté jsme opět polevili, soupeř odskočil na komfortní náskok deseti branek a do konce zápasu si s námi domácí bez nervů zatrénovali. Celý zápas nám hlavu motali hlavně hostující hráči z Úval, kteří nám dali dohromady 30 gólů. Za tento zápas jsme rádi, pro kluky to aspoň byla konfrontace s hráči, kteří hrají 1. dorosteneckou ligu.

Samostatnou kapitolou jsou technické chyby, kterých hráči vyrobili za utkání 20. Oslnivá nebyla ani střelba, kterou jsme měli 77/33.

Když tu laťku dám hodně nízko, tak kluci už nekazí tolik přihrávek na kratší vzdálenost, problém jim dělají přihrávky ve sprintu a na delší vzdálenost.  Povedlo se jim sehrát pár křížů s dohráním na krajní spojku. Heinsch už se tolik netlačí do soubojů 1 na 1 s o dvě hlavy menšími protihráči, ale úspěšně střílí ze střední vzdálenosti. Zvedli se i trochu kondičně, nechodí mi střídat v 10.minutě s tepovkou 200… Po posledním zápase jsme se zaměřili na útočné činnosti, do konce roku budou náplní hlavní časti tréninkových jednotek obranné činnosti, protože v obraně to byla mírně řečeno velká tragédie.

Pro mě to byla velká frustrace. Kluci se celý zápas vymlouvali, že za všechno může zákaz lepidla a rozhodčí, ani jedna sebekritická zmínka o vlastních výkonech a chybách. Dalším vrcholem všeho bylo, když Ondra burcoval své spoluhráče „ zabereme, prohráváme už o 11“ a jeden se tomu začal dokonce smát...

Nezbývá než doufat, že příště to bude lepší.