Do Kolína jsme jeli se vzpomínkami na loňský ročník SRL , kdy jsme sice na jaře doma toto mužstvo porazili, ale na podzim nám uštědřili na jejich hřišti asi největší vejprask v sezoně. Tentokrát bylo utkání od začátku vyrovnané a nikdo nedovolil soupeři výrazněji gólově odskočit. Vše nasvědčovalo tomu že o konečném výsledku rozhodne více zkušeností a štěstí v závěru, což bohužel nepatří k našim silným stránkám a už několikrát jsme o body ve vyrovnaném zápase v závěru přišli. Tento scénář předznamenal už závěr první půle, kdy jsme za vyrovnaného stavu půl minuty před koncem šli do útoku, ale díky své unáhlenosti jsme dovolili soupeři dostat se z rychlého protiútoku do poločasového vedení. V druhém poločase byla hra opět vyrovnaná, ale s postupujícím časem začínaly pracovat nervy, k čemuž dost přispěl dvojí metr rozhodčího Jeřábka. O skvělém přehledu a nezaujatosti pana Jeřábka nejlépe svědčí situace z 59. minuty, kdy nám tento rozhodčí ihned po přechodu půlící čáry signalizoval pasivní hru s pozdějším vysvětlením, že jsme při oslabení příliš váhali s přechodem do útoku. Toto by bylo asi v pořádku a v souladu s pravidly, nebýt ovšem faktu, že v dané chvíli hrálo naše mužstvo výjimečně přesilovku, nikoli oslabení. Těmito nepřesnostmi, ve chvílích kdy se zápas lámal, sudí nepochybně přispěl k výpadku koncentrace bělského mužstva. Nicméně na toto se nelze vymlouvat a je potřeba především zlepšit obranu a vyvarovat se zbytečných ztrát balónu, díky kterým soupeř trestá z protiútoků.