Narozen: 13.3. 1942, v Bělé pod Bezdězem na náměstí v pekařství Fridrich

Otec: Václav Müller, strojník

Matka: Jarmila rozená Malečková, státní úřednice

Děti: František, Ladislava

Vnoučata: Dominik, Adam, Matyáš

 

František je další z bělských rodáků, kteří působili v poválečném období v našem oddíle. Od dětství žije v Bělé pod Bezdězem, kde postupně vystřídal několik adres, až skončil v panelovém domě v Máchově ulici.

Vyučil se nástrojařem a celý pracovní život strávil v Bělé pod Bezdězem, v místním Stavostroji.

S házenou začal v žácích, to se psal rok 1952. Chlapci už tenkrát u nás hráli handball, na který v tomto období přecházel náš oddíl. Pamatuje na škvárovém hřišti ještě i brány na národní házenou, která se tady občas hrála i po přechodu na handball. Ve starších žácích hrál se spoluhráči: Řehůřek, Dědek, Dufek, K.Urban, Kudrnáč, bratr J.Müller. Starší žáci hráli regionální soutěž. V dorostu sestava Lauermann, Malý, Antoš, Müller, Holub, Chadalík, Ragin, Krejbich, Šíma, Ječný v roce 1958 postupila na přebor ČSSR v Nových Zámkoch na Slovensku, kde jsme se dostali do finále a skončili na 2.místě ! V roce 1959 vybojovali chlapci na kvalifikaci  postup do dorostenecké ligy, kde se hrál vršek tabulky, skoro vše naši dorostenci vyhrávali! Družstvo vedl trenér J.Fidler, ze soupeřů si František pamatuje Bohemians Praha, Slavii Praha, Třemošnou, Šťáhlavy, Třeboň. Vzpomíná na spoluhráče Špringla, který jezdil z Valovic na koni, uvázal ho vedle hřiště, dal mu pytel sena a šel hrát házenou. Hrálo se samozřejmě na škvárovém hřišti za sokolovnou, v zimě se jezdilo na turnaj do Prahy, do vinohradské sokolovny.

V roce 1961 odešel na vojnu do Přáslavic, tam hrál II.ligu mužů. Po vojně naskočil do bělského "áčka" mužů, které tenkrát hrálo II.ligu. Za družstvo mužů nastupoval se svými spoluhráči z dorostu už před vojnou. V mužích pamatuje trenéra p.Ježka, hrál převážně střední spojku, kde se střídal s K.Urbanem a obranářem Ječným.

I když v roce 1970 z důvodu zranění ukončil kariéru, tak s házenou má spousty zážitků. Pamatuje, jak nám v Bělé na nějaké období zavřeli hřiště za napadení rozhodčího po utkání mužů a chlapi hráli jen na hřištích soupeřů. Dále vzpomíná na utkání mužů v Náchodě, kde se jim povedlo jen 1x vyhrát 20:18, Chadalík dával 13 gólů převážně ze stoje z devítimetrového hodu a branku zamknul Kulda. Na domácí zápasy chodilo kolem 400 diváků, v létě se hrály za sokolovnou "přáteláky" pod umělým osvětlením, to se na bílo musel natřít míč.  Na rekreaci k nám jezdili hráči pražské Dukly, kteří zde v 50.letech vedli i několik tréninků. Zmínil trenéra Edera, který už tenkrát zapojoval do tréninků atletickou průpravu.  Občas si zahráli tréninkové zápasy s našim úspěšným druholigovým družstvem žen. A samozřejmě musel zmínit Máchův pohár, který se hrál 2 dny i na fotbalovém stadiónu, kde byla nalajnovaná 2 hřiště a jezdila k nám družstva až ze Slovenska. Už tenkrát vše organizoval pan Cehák společně s panem učitelem Grolmusem.

Po konci kariéry v roce 1970 se František pravidelně schází na různých výročích se svými bývalými spoluhráči. Momentálně v oddíle působí syn Fanča a vnoučata.